Obsah

Díl III. – Dačice za pánů z Hradce, rozvoj a podoba města

 

  • Výřez z veduty městaMajitelé Dačic – město bylo ve druhé polovině 14. st. součástí dílu hradecké domény, který náležel Heřmanovi z Hradce. Rodinné a současně i majetkové vztahy pánů z Hradce byly po celá desetiletí komplikované a na jejich rozklíčení je potřeba ponořit se do dějin města mnohem víc, než nám skýtá rozsah dnešního článku. Hradecká etapa v dějinách Dačic však končí r. 1459, kdy je poručník hradeckých sirotků Zdeněk ze Šternberka prodává společně s celým bílkovským panstvím pánu na nedalekém Landštejně Wolfgangu Krajíři z Krajku. (Majetek byl na nového majitele vložen do moravských zemských desek v r. 1466.)
     
  • Městská správa a hospodářství – první zmínka o městské správě pochází z listiny dačického faráře Mikuláše z r. 1414. I z dalších listin vyplývá, že Dačice byly poddanským městem, které bylo silně závislé na své feudální vrchnosti, Hradečtí páni drželi Dačice pěkně při zemi a teprve nová vrchnost, Krajíři z Krajku, začala ve větší míře pečovat o jejich rozvoj. Zda za pánů z Hradce působily v Dačicích řemeslnické cechy, nelze říct s určitostí. Je to však dost pravděpodobné, uvážíme-li, že cechy existovaly už krátce po husitských vojnách v Jindřichově Hradci, hlavním sídle hradecké vrchnosti, v Telči koncem 15. st. a ve Slavonicích měli své stanovy soukeníci již v r. 1401. 
     
  • Podoba města  – vývoj nově se rodících Dačic přesídlil od kostela sv. Vavřince na dnešní Palackého náměstí, jehož trojúhelníkový tvar určily směry hlavních komunikací. Město nebylo nikdy obehnáno zděnými hradbami, i když určitý fortifikační prvek vytvářelo panské sídlo při telečské cestě. Většina starých staveb sice vzala v proměnách času za své, půdorys města z dob jeho založení však zůstal vzácně zachován. Komplex parcelního členění a nezastavěných zahrad, tvořící zelené plíce města, jsou v Dačicích tou nejcennější památkovou a ekologickou hodnotou, která se zachovala od 14. st. a zasluhuje nejvyšší stupeň ochrany. Volnější prostor, který nebyl sevřený městskými zdmi, tak poskytoval zřejmě od samého počátku více místa pro hospodářské zázemí, zahrady a louky za jednotlivými měšťanskými domy.
     
  • Stavební ruch – původní románský kostel sv. Vavřince  již nestačil městským potřebám a byl v 15. st. nahrazen větším, gotickým. Dokončen byl nedlouho před ulitím zvonu sv. Vavřince, tzn. před r. 1483. Jeho gotickou podobu zachycuje městská veduta z 1. pol. 18. st. Loď kostela byla kryta plochým stropem a následkem toho neměla vnější opěrné pilíře. Kromě kostela, jeho doprovodných budov, panského sídla a špitální kaple sv. Anny ze 14. st. (ležící však tehdy v samostatné zeměpanské vsi Strání), které byly kamenné, byly pravděpodobně všechny budovy ve městě dřevěné pouze s kamennými podezdívkami. Výstavba kamenných měšťanských domů spadá až do následujícího krajířovského období, které bude hlavním tématem dalšího dílu našeho putování dějinami města.