Obsah

Ničivé požáry poznamenaly podobu města

Dačice patří k nejstarším městům ležícím v oblasti českomoravské vrchoviny. Byly městem s bohatými obchodníky a měšťany, za Krajířů z Krajku došlo k mohutnému stavebnímu rozkvětu,  kolem poloviny 16. st. se začala rýsovat renesanční podoba města. Přesto současné Dačice svým návštěvníkům pohled na honosné a zajímavé historické domy v centru města nabídnout nemohou. Chybí zde měšťanské domy, jejichž průčelí by pokrývala psaníčková nebo figurální sgrafita, domy nemají zdobené štíty ani atiky zakončené cimbuřím. Často se nás pak na infocentru ptají – proč? Vždyť tu je krásný zámek, klášter, renesanční věž s kostelem jsou dominanty města, a kde jsou historické domy, které je vidět na známých městských vedutách ze 17. a 18. st.?  A odpověď? 

OHEŇ JE VZAL!

historická podoba města - výřez z veduty

Při čtení údajů v knize Dějiny Dačic se až nechce věřit, o jak rozsáhlé požáry se jednalo, kolik desítek domů jim pravidelně padalo za oběť.  Plameny často zdecimovaly celé části města. Po požárech byly postaveny na místě spálenišť sice nové domy, mnohdy ale oheň přicházel do stejných míst opakovaně.

  • Tvář města do značné míry pozměnil požár z 9. 5. 1690, kdy shořelo na obou náměstích 80 domů, vyhořela věž farního kostela až po zvony, Starý zámek, dolní dvůr a pivovar a také stodoly za Soustružnickou bránou.
     
  • Ničivý požár z 10. 4. 1707 strávil 5 domů a rozšířil se na Nový zámek a na Hradecké předměstí  a horní náměstí, takže se zámkem vyhořelo  ještě 36 domů.
     
  • Další požár 6. 11. 1721 vznikl večer v obydlí zahradníka na Novém zámku, zámek byl poškozen  a oheň dále zničil 11 domů ve městě, postihl radnici a její věž s hodinami.
     
  • K většímu požáru došlo 17. 9. 1778, kdy vyhořela bývalá škola, 14 poblíž ní stojících domů na Novém městě a veškeré stodoly u nich. Pohořelým poskytla vrchnost pomoc odložením splátek za stavební dřevo na dobu tří let. Ti však měli smůlu, neboť po postavení nových stodol o rok později znovu vyhořeli a vedle toho ještě podlehla ohni stavení při cestě do Kostelního Vydří.
     
  • Požáru z 13. 7. 1834 padla za oběť budova první lesnické školy na Moravě, kterou založil Vincenc Hlava. S ní nenávratně zmizely i rozsáhlé sbírky, pomůcky, knihovna a dobové dokumenty.  Současně s lesnickou školou vyhořel také vrchnostenský dvůr s tamním pivovarem a palírnou a vrchnostenské domy až po Starý zámek, na kterém shořel krov. Na druhé straně ulice vyhořela fara a celá horní fronta domů až k budově dnešního MěKS – bývalé rafinerie cukru.
     
  • Další požár, založený patrně žhářem, 18. 3. 1835 zničil 14 stodol na cestě ke Kostelnímu Vydří.
     
  • V roce 1864 zachvátil oheň 31 domů na Dolním náměstí a 34 domů v Antonínské ulici
     
  • O dvanáct let (1876) později hořelo na Dolním náměstí opět 19 domů.
     

Vyhořelé domy na Havlíčkově náměstíProtipožární opatření v historii Dačic

  • Několik požárů za sebou přimělo městkou radu vydat v roce 1723 nařízení o nutnosti jednotlivých řemeslníků účastnit se hašení požáru ve městě, přičemž zde byly úlohy rozděleny - soukeníci měli donést háky, řezníci a ševci žebříky, další pak nádoby na vodu.
     
  • Na obecní útraty bylo pořízeno 6 kádí po 8 vědrech. Ještě téhož roku vydala rada zákaz česání a sušení lnu v domech neboť se jednalo o snadno zápalnou surovinu.
     
  • V roce 1726 rada nařídila, aby každý majitel domu v Dačicích měl připravenou před svým domem nádobu s vodou, aby byla při požáru ihned po ruce. Neuposlechnutí se trestalo pokutou.
     
  • Další opatření byla přijata za Osteinů – v r. 1751 bylo panství Dačice rozděleno na 13 okrsků a každý byl povinen, aby při spatření požáru nebo jeho oznámení z každého domu vyslal spolehlivou osobu na místo požáru.
     

Požár na Vokáčově náměstíVznik dobrovolného sboru hasičů - 1882

V roce 1882 vznikl v Dačicích tolik potřebný dobrovolný sbor hasičů, jehož hlavním iniciátorem byl obchodník Rudolf Walter. Téhož roku byla pořízena nezbytná výzbroj, zakoupena čtyřkolová stříkačka a ke cvičení byl postaven třípatrový lezecký dům. Odborný výcvik dačickým hasičům zajistil Hugo Demartini, velitel hasičů v Praze-Karlíně a cvičilo se zpočátku každý den po zaměstnání, takže na jaře následujícího roku byl již sbor dostatečně vycvičen.