Navigace

Obsah

Jak správně nahlásit mimořádnou událost

NEŽ VYTOČÍTE ČÍSLO TÍSŇOVÉHO VOLÁNÍ

  • udělejte vše pro své vlastní bezpečí (dostatečná vzdálenost od požáru nebo místa nehody a podobně);
  • snažte se maximálně uklidnit a zorientovat v okolí (obsluha linky bude chtít vědět, kde se přesně událost stala);
  • během hovoru s operátorem se snažte mluvit pomalu, klidně a srozumitelně.

ČÍSLA TÍSŇOVÉHO VOLÁNÍ

  • 150    Hasičský záchranný sbor ČR
  • 155    Zdravotnická záchranná služba
  • 158    Policie ČR
  • 156    Městská (obecní) policie
  • 112    Jednotné evropské číslo tísňového volání

SPRÁVNÉ NAHLÁŠENÍUDÁLOST

Operátorovi tísňové linky vždy nahlaste:

  • CO SE STALO (Je třeba popsat událost, rozsah, počet postižených nebo ohrožených osob. Na základě tohoto popisu se vysílají síly a prostředky jednotlivých složek.)
  • KDE SE TO STALO (Uveďte pokud možno přesnou adresu nebo popište místo události. Pokud je třeba, popište i nejvhodnější cestu k tomuto místu – v zahrádkářské kolonii, chatové oblasti apod. Podstatné je sdělit, kde se událost fyzicky stala, nikoliv, kde se právě nacházíte.)
  • KDO VOLÁ (Je třeba nahlásit také jméno a kontakt na volajícího.)

Důležitá rada – nikdy nezavěšujte jako první! Operátor se vás může zeptat na upřesňující informace, např. kolik osob je postiženo mimořádnou událostí, kolik pater má budova, v níž hoří, zda je havarované vozidlo vybaveno pohonem na zkapalněné plyny (LPG/CNG), uniká-li z automobilové cisterny nějaká chemická látka a podobně.

Je možné, že vás bude operátor zpětně kontaktovat za účelem zjištění dalších informací nebo poskytnutí dalších rad. Proto je dobré ponechat mobilní telefon u sebe a telefonní linku volnou pro další možnou komunikaci.

Často se stává, že více volajících ohlašuje stejnou událost. Proto se může stát, že vás obsluha linky požádá pouze o poskytnutí dodatečných informací nebo upřesnění informací o události a ukončí hovor. Operátor tímto způsobem zabraňuje zbytečnému opakování stejných informací a uvolňuje tísňovou linku pro další tísňové hovory.

JAK POZNÁTE, KDE SE NACHÁZÍTE?

Člověk má kolem sebe mnohem více orientačních bodů, než si myslí. Co nejpřesnější lokalizování místa události má pro rychlost poskytnutí pomoci zásadní význam. 

Města:

  • ve městech každá ulice je označena cedulí se svým názvem, stejně tak je každý dům označen číslem popisným, případně také číslem orientačním;
  • v menších obcích bývají domy označeny zpravidla pouze číslem popisným, bez názvu ulice;
  • v některých městech (např. v Praze) existuje číselné označení sloupů veřejného osvětlení;
  • rovněž lze oznámit blízkost významných budov, jako jsou školy, pošty, kostely, hřbitovy, benzinové stanice, obchodní centra nebo zmínit jiné orientační body (tovární komíny, zastávky městské hromadné dopravy apod.).

Silnice, dálnice:

  • pokud budete volat z dálniční hlásky, ta je označena, na kterém kilometru se přesně nachází;
  • na dálnici je umístěn každého půl kilometru označník, podstatné je rovněž zmínit směr jízdy (např. dálnice D1, 105,5 kilometr, směr z Prahy na Brno);
  • silnice I. třídy jsou označeny číslem (např. I/49);
  • na silnicích nižších tříd jsou značeny číslem podjezdy, mosty (např. 148‑005);
  • rovněž každý železniční přejezd má zezadu na výstražném sloupku umístěno písmeno P a za ním číslo (např. P10708). 

Přírodní prostředí:

  • je možné využít turistického značení;
  • nadzemní elektrické vedení velmi vysokého napětí, vodní toky a nádrže;
  • památná místa (pomníky, kaple), vysílače, rozhledny;
  • železniční viadukty, mosty mohou také posloužit k orientaci v neznámém terénu;
  • nejpřesnější určení místa ve volné přírodě je pomocí GPS souřadnic (prostřednictvím GPS navigace nebo tzv. chytrých mobilních telefonů).